Search results for "stephen king"

(aktualizováno 25. 1. 2016 – doplněn bod 5 a 6)

Možná bych mohl začít citátem Evy Holubové z Pelíšků: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ V dnešní internetové době jsou populární sdílené dokumenty všeho typu, např. Google Docs. Je to nádherný příklad dobrého sluhy a špatného pána. A nemoci sdílených dokumentů (NSD).

Stačí skupina pěti lidí plánující akci, kteří používají Google Docs jako prvňáci a průser je na světě:

1. každý si založí svůj dokument a pošle mailem odkaz ostatním,
2. na malou a jednoduchou akci je deset vytvořených dokumentů; na každý prd je nutné založit sdílený dokument,
3. dokumenty nemají jednoznačný název; těžko se hledá, kde je co uložené,
4. lidi nevědí, co kam mají psát,
5. vlastníkem dokumentů jsou různí lidé (viz. 1),
6. vše se řeší pouze online – před i po akci, nejlépe v kombinaci s bodem 1 a 5.

A jak to dopadne? Číst dále

Po těch posledních událostech ve středisku bych všem zúčastněným doporučil se podívat na film Kdo seje vítr z roku 1960.

ČSFD – 86%, K filmu.net – 83%. Stojí tedy za shlédnutí?

Dnes by se to dalo nazvat právnickým dramatem. Fanatismus na straně jedné. Racionalita a pokrok na straně druhé. Typická ukázka toho, kam to až může doběhnout, když je někdo zaslepen svým názorem a nechce nic jiného slyšet…

Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…

Ale postupně.

Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci přijde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. Číst dále

Fotka autorádia v mé Škodě 105L

Už tu dlouho nebyla žádná písnička dne. Včera se mi po dlouhé době zase jedna líbila. Dlouho jsem nevěděl, kdo jí zpívá. Až mi pomohlo RDS na Evropě 2, které zobrazuje interpreta a název písničky. Jelikož jsem s sebou měl i foťák, rychle jsem ho vyndal z obalu a začal fotit autorádio. Celé se jim to vešlo na tři displeje – na dva název interpreta a na jeden název písničky. Až doma jsem pak vydedukoval, co je písnička zač. Teda ta písnička je takový slaďák. Zpívá jí američanka Colbie Caillat a píseň se jmenuje Bubbly. Na YouTube je pak k vidění klip.

Nedávno přišel překvapivě první sníh. V sobotu ho u nás napadlo, ať nežeru, dva centimetry. Jenže o kousek dál, v Orlickém Záhoří, napadlo přes den okolo deseti centimetrů. Tu sobotu jsme tam dělali dřevo. Aby bylo přes zimu čím topit. Btw doufám, že v zimě bude dost sněhu. Loni mne pěkně vypekl, nenapadl a já lyžoval jen dvakrát. A to jsem si koupil novou helmu. 😡

Ráno okolo nuly, přes den maximálně deset stupňů nad nulou. Sakra. 😐 Už žádné lezení. Zima, studená skála, studené prsty, omrzlá skála. Snad se mi povede někde potrénovat i přes zimu.

No nevadí. Prostě to tak je. Když nic jiného, měl jsem možnost se zúčastnit Okresního sněmu Junáka v Ústí nad Orlicí. Bylo zajímavé vidět dalších padesát delegátů, dalších padesát lidí, kteří „kecají“ do vedení středisek a oddílů. Jen se mi zdálo, že je tam pořád stále málo lidí mladších ročníků. Věkový průměr bych tipoval tak někde k 45, 50 letům. Myslím, že by to chtělo trochu omladit. Náčelnictvo Junáka už s tím začalo a celkem se jim daří si snižovat průměrné stáří. Tuším, že to ještě nedávno bylo něco okolo 60 let.

Číst dále

Mám oboje. Kanady i gorotexky.

Posledně na výpravě jsem měl gorotexky. Super boty. Podrážky berou, zima v nich není atd. Stejně jsem s nima přišel domů úplně durch. Schnuly tři dny. Naštvalo mě, že si Robin liboval v suchých kanadách až do konce výpravy. 🙁

Proto jsem vytáhnul svoje starý kanady. A o tom už víš – o myšce a tak. Psal jsem o tom nedávno.

Včera byla možnost vyzkoušet moje připravený kanady. No, začátek jsem trochu přehnal. Troje ponožky byly přece jen moc. Jedny skončily v batohu. Levá kanada ze začátku trochu tlačila za prstama. Moh´ za to její nepřirozený tvar (špička ohnutá nahoru), co jí zůstal, když byla narvaná v botníku. Po prvním kilometru už bylo všechno OK.

Když jsem dorazil domů, vypadaly kanady tak, jako když jsem si je ráno bral na nohy. Stejný lesk, stejné sucho. Prohlásil jsem o svých nohách, že jsou suché a hebké jako dětská prdelka. Bylo mi řečeno, že taky tak voní. 🙂 No, něco na tom bylo.

Myslím, že hlavní rozdíl je v prostředí pro které jsou kanady a gorotexky určený.

Číst dále

Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.

První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)

Dost omáčky, jde se lovit. Číst dále

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Až budu stát před Bohem, při Posledním soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu? Je to má práce? Nebo co?“

John Coffey (Michael Clarke Duncan):
„Řekněte Bohu Otci, byla to laskavost. Jste nešťastnej, trápíte se, já to cejtím, ale tím se netrapte, já už to všechno mít za sebou, chci… Jsem ztahanej, už nechci bejt pořad sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řekl kam jdeme, odkud a proč.“

…

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Můj osud mi určil, že Vás přežiju. To je mé vykoupení. To je můj trest, že jsem nechal Johna popravit. Že jsem zabil boží zázrak. … Nedělám si iluze o nesmrtelnosti. Ale než mě smrt najde, dávno si ji budu přát. Už teď si ji moc přeju.“

Tak na začátek, zkusil jsem na konec každého článku přidat takové malé hlasování. Prostě koukni a uvidíš. Budu jen rád, když budeš hlasovat.
A teď už k tomu nadpisu. No, nebudu to dál tutlat. Dneska jsem si byl vyzvednout své georazítko (jeho obrázek přibude snad zítra). Je takové malinkaté a skládací. Alespoň se do logbooků nebudu už muset podepisovat, jen ho prostě prostě orazím. 🙂 A je i tak malé, že i do logů u mikrokešek se vejde.

No jo, je tomu už dýl, co jsem objevil a propadl geocachingu. Skoro rok to bude. Ale loni jsem to nějak flákal. Pracuju na nápravě.

Mé statistiky jsou zatím skromné, nic moc. Číst dále

Nejdřív úplně odbočím. již delší dobu sleduji, jaká je sledovanost článků tady na blogu. A dneska tu máme jedno výročí. V době psaní tohoto příspěvku má na kontě GO2/4 přesně 1000 shlédnutí. Publikován byl 25. 8. 2007. To jen tak na okraj.

Písnička dne. Další. Tentokrát jsem na ní přišel náhodou minulou středu večer. Jako obvykle (bohužel dnes ne) jsem si pustil STV1 a od osmi večer koukal na House. Dávali díl s názvem Control (díl 114), kde zazněla písnička The Who (1971) od skupiny Baba O´Riley. Přidávám ti sem odkaz na ukázku z onoho dílu, Číst dále